Bratříkov

(50.6745231N, 15.2580564E)

Bratříkov - Dobrý pastýřNejstarší zmínky o obci jsou z roku 1624. To ale neznamená, že obec není ještě o století starší. Původně jako součást panství hradu Navarova byla zmiňovaná v roce 1515. Koncem padesátých let 17. století se ve vsi objevuje kovář Jan Dubský (tj. Z Dubu), který se oženil s Annou z Bratříkova. Ta se v roce 1666 píše již Dubská a také Jan a jeho příbuzní přijímají v té době příjmení Dubský. V následujícím století si Dubský pořizuje výstavné formanské hospodářství, zvané později „U Zámečníků“ (nebo také Na Rychtě).

Současník doktora Kittela František Dubský, vnuk formana a obchodníka Dubského, umístil v roce 1812 u svého domu tři pískovcové sochy, které přivezl ze Bzí. Jsou to svatý Petr, svatý Pavel a „dobrý pastýř“ Bonus uprostřed. Dům s vedle stojícími sochami je nejtypičtější památkou Bratříkova stojí na svém místě u hlavní silnice dodnes a láká turisty i cestující k zastavení a prohlídce. Dům s roubenou světnicí, zděnými klenutými chlévy a prostorným dvorem byl nejvýstavnějším a nejbohatším bratříkovským hospodářstvím.
Štebrov

K Bratříkovu patří také nedaleká místní část Štebrov. Osada se dříve nazývala Dobrohostov (zřejmě jeho obyvatelé bývali dobrými hostiteli), kde se nacházel Pirochův lom z dob lámání břidlice v tomto regionu.
Břidlicové lomy

V polovině devatenáctého století již v Bratříkově kvetla „šifařina“. Bratříkovští na svých pozemcích otevírali malé jámy, těžili a štípali břidlici. Návštěvu lomů ale doporučit, zpravidla jde o soukromé pozemky, které nejsou uzpůsobeny pro turistický ruch.
Pověst O zániku Pirochova lomu

Z Loužnické kroniky:…..V největším rozmachu však nastaly určité změny ve složení půdy, dobrá žíla břidly, která se neměnila po několik let, ubíhala pod kolmou stěnu, kterou stále sledovali lomaři, takže za krátký čas vysoká 70 metrů kolmá stěna, byla podkopána. Pak přišla katastrofa. Byla to náhoda? Shoda okolností? Mnohý tenkrát řekl: „Zázrak v Pirochovým lomě“. Pirochův lom je asi ½ km vzdálen od několika domků na samotě, zvaný Štebrov, v krásném údolí rozšiřuje se mezi protilehlými vysokými stráněmi bratříkovskými a těpeřskými až k Alšovicím a Pěnčínu. Středem údolí vine se potůček od severozápadu, protíná bývalou hraniční stezku, vedoucí od Nábzí k Bratříkovu, vlévá se do Žernovníku u Haratiny. Že tudy vedla hraniční stezka snad to bylo v minulosti příčinou proč tyto domky byly postaveny v tak odlehlém místě.Počet domků se nezvyšuje, spíše ubývá, když vymře starý rod, žádný nový usedlík nepostaví nový dům. V jednom z těchto domků od nepaměti žil rod Jiříčků.

Poslední potomek tohoto rodu, byl věhlasný muzikant, známý v širokém okolí. Jiříček zemřel a na jeho pohřeb se sešli hudebníci ze širokého okolí v počtu nevídaném, 70 mužů. Předem se mlivilo ve vesnici bratříkovské i v okolí o tak velké účasti hudebníků, což bylo něco nevídaného.

Pohřbu se zúčastnilo několik set lidí, mnoho jich bylo jen proto, aby slyšeli tak velkou kapelu hrát, postráních byli posluchači z jiných obcí. Byla to událost vyjímečná, kterou mnoho lidí chtělo vidět a slyšet. Tak i lomaři. Když zazněla hudba, všichni lomaři, v počtu 30, opustili lom, odešli na pokraj stráně, vzdálené asi 150 kroků, aby viděli a slyšeli tak nevýdanou událost. Hlubokým údolím dozněla smuteční píseň a ještě ozvěnou vysokých strání vracely se poslední akordy hlubokých tόnů, když za zády lomařů, ozval se hromový rachot, půda pod nohama se zachvěla, celý lom zahalen hustou clonou prachu. Lomaři v hrůze nemohli se ani pohnout, po rozptýlení prachu spatřili, že lom zmizel, vysoká kolmá stěna ve výši 70 metrů zavalila pracoviště v širokém okruhu. To byl smutný konec „Pirochova lomu“.

A také konec posledního lomu na Železnobrodsku. Výrobou břidly se pak ojediněle zabýval soukromně sem tam někdo z posledních mohykánů lomařů.